Jak jsi se dostal k filipínskému bojovému umění (dál jen FMA)?Když na to tak vzpomínám, tak to že jsem se dostal k FMA nebyla žádná náhoda. Cvičil jsem několik bojových umění, např. Muay Thai, Western Boxing a Ving Tsun, které jsem i několik let vyučoval. A po celou tu dobu jsem se snažil najít praktický sebeobranný systém. Pro každé bojové umění je tou nejvyšší výzvou čelit útoku nožem. Národní a mezinárodní časopisy o bojových uměních se shodují, že nejpraktičtější systém sebeobrany proti útoku nožem vyučuje FMA. Takže když to shrnu, tak jsem vlastně neustále hledal FMA a ačkoliv to teď vypadá jednoduše a jasně, trvalo mi to mnoho let než jsem to pochopil.
Když jsem se začal zajímat o FMA, ze začátku jsem pouze poznával realitu pouličního boje nožem. Předtím jsem trénoval některá čínská a japonská bojová umění, která se v pokročilejších fázích zabývala bojem se zbraněmi, ale žádné z nich nevyučovalo systém použitelný pro boj na ulici. Tak jsem postupně zkoušel a vyhodnocoval mnoho systémů FMA až jsem v USA narazil na Pekiti-Tirsia (dále jen PT nebo PTK ? Pekiti-Tirsia Kali), které jako první uspokojilo mé požadavky. V té době jsem však ještě netušil, že to co jsem považoval za vedlejší činnost tak zásadně změní můj názor na bojová umění.
Jaká je tvá motivace, jaká byla dříve a jaká je dnes? Je v tom nějaký rozdíl?Nějak se vracím k původním motivacím, které mě původně přivedly k bojovým uměním. Vlastně jsem je znovu objevil poté, co byly tyto původní motivace přehlušeny turnaji, žebříčky a podobnými pomíjivými věcmi.
Co je nyní nového je to, že lépe rozumím co mé původní motivace znamenaly, resp. chápu, co znamená pojem sebeobrana a jak je tento pojem spojen s osobním životem, s životním stylem a životní filosofií. Nyní jsem poznal pravou sílu tohoto životního stylu a to mi již nikdo nesebere.
Důsledkem poznání síly a hodnoty životní filosofie PTK, což je ve stručnosti víra v život, dobré zdraví a úspěch a respekt k těm, kteří také respektují život, se bojové umění stalo pozitivní silou. Díky bojovému umění mám to štěstí, že jsem zdravý, mám dobré přátele a mohu se soustředit na to, co mě baví dělat. Prostě žiji šťastný život. Díky tomu mohu pomáhat ostatním více než dříve. Tváří v tvář amerikanizaci filipínské společnosti jsem, kromě jiného, s podporou instruktorů Pekiti-Tirsia Europe založil nadaci, která podporuje filipínské studenty uvědomovat si vlastní identitu a propaguje filipínské tradice.
Za prvé, když jsem začal trénovat PT, učil mě instruktor z první generace žáků GT. Stále si pamatuji první setkání s ním v New Yorku, když jsem se seznamoval o čem vůbec systém PT je. Trénovali jsme prázdné ruce, tyče a nože ve všech kombinacích. Zalíbil se mi systém prázdných rukou, protože to bylo praktické a přitom dost variabilní, aby bylo možné překvapit ? necvičily se pouze obvyklé věci, které ten druhý očekává, ale připravuje se na neutralizaci a protiútok.
Samotný systém prázdných rukou mi přišel velice účinný a přitom použitelný na ulici a již to mi stačilo, abych se začal seriózně zbývat PT. Ohromným překvapením však pro mě byl nůž: měl jsem za to, že mé dovednosti s prázdnýma rukama, zvláště v Chi Sao, by mi mohly dát alespoň malou naději v boji proti noži ? jak jsem se mýlil!!! V tom momentě jsem si uvědomil, jaké jsem měl štěstí, že na mě při pouličním konfliktu nikdy nikdo zkušenější nevytáhl nůž.
To, že je PT u mě na prvním místě mi došlo v momentě, kdy jsem předváděl speciální útok z mého předcházejícího bojového umění. Můj partner na mě totiž zaútočil nenadále a s mnohem větší silou a důrazem než jsem očekával ? zareagoval jsem protiútokem, který měl jasné znaky Kali. Od té doby je u mě PT na prvním místě mezi bojovými uměními, které mě nikdy nezradí, pokud se sundají rukavice a začíná ?hra?.
Když jsem pak vyučoval PT měl jsem stále dojem, že mi tam něco chybí a hledal jsem tu chybějící část. Svěřil jsem se s tím svému americkému učiteli a vrcholem bylo přátelské utkání, po kterém můj učitel souhlasil, že začnu pracovat na rozšiřování svého ?učebního plánu?. Zhruba rok poté jsem se poprvé setkal s GT. Stalo se to, že aniž bychom o tom předtím mluvili, začal GT svou první lekci tím, co mi chybělo v ?učebním plánu? mého učitele. Některé techniky, které mě učil, byly totožné s těmi, které jsem si vyvinul sám a zbytek byl mnohem propracovanější než jsem si dokázal představit. Tehdy jsem pochopil, že systém PT vyučovaný GT mi nabízí vše co jsem od systému sebeobrany očekával a že je jen na mě, abych tento systém objevil a co víc, že tento systém má v boji a na ulici otestované odpovědi na otázky, na které jsem se ještě ani nebyl schopen zeptat.
To co bylo původně pouhá vášeň se změnilo v můj život. Učím, trénuji a propaguji PT profesionálně. V 80. letech jsem měl IT firmu, ale bojová umění mi zabírala čím dál více času. V polovině 90. let jsem se musel rozhodnout a tak jsem se rozhodl firmu prodat a žít svůj sen tady a teď.
Stejně jako u jiných lidí, kteří jsou něčím nadšeni, zasahuje i bojové umění do života jeho nadšenců. To ale neznamená, že se život skládá pouze z bojových umění. Přirozená hierarchie zájmů je rodina a přátele, pak práce a pak volný čas. Pro většinu lidí je bojové umění volným časem, ale někteří se tím živí a pro některé je to součást rodiny. To je nejvyšší cena, která se dá obětovat. Ale musím připomenout, že jedním z důležitých pravidel bojového umění je udržení rovnováhy. Když se zaměříš pouze jedním směrem riskuješ, že ztratíš rovnováhu. Hierarchie zájmů tvoří trojúhelník a trojúhelník je kompletní pouze tehdy pokud má všechny tři strany.
Máš představu kolik lidí se v Německu zabývá FMA? Kolik sis vychoval instruktorů?
V současné době je v Německu registrováno cca 300 lidí u PTK, různé variace PT cvičí v Německu hrubým odhadem 4000 lidí. Jedním ze základních hesel Gran Tuhona Lea Gaje (dále jen GT) je však ?Nezáleží kolik, ale jak dobře?. Momentálně zaměstnávám 7 instruktorů, z toho 6 mužů.
PT jsem začal trénovat začátkem 90 let v USA a poté s několika kamarády v Německu. V roce 1996 nás GT pověřil vytvořením organizace PT-Europe a dal nám instrukce co a jak učit. GT nechtěl znehodnotit PT mícháním jiných stylů nebo jeho komercionalizací tím, že by se vyučovaly pouze určité části tohoto systému. Chtěl zavést v Evropě PT na vyšší úrovni bez zbytečného marnění času ? plnohodnotné tréninky založené na důvěře, ukázat podstatu systému PT včetně filosofie, vybudovat bojovou sílu a kamarádství které nezná hranic.
Začali jsme s několika kamarády a nyní máme zástupce v mnoha zemích. Základním poutem však stále zůstává přátelství a vůle udržet kvalitu, která je nezbytná pro vyučování tohoto bojového umění.
Na základě svých zkušeností s podobnými akcemi na Filipínách jsem se rozhodl pořádat ne obvyklé turnaje, ale spíš fiesty se zábavou, jídlem a pitím. 1. den je proto vyhrazen pouze pro bojovníky, 2. den je pro veřejnost s předváděčkami a tím co patří k dobré zábavě. Při bojích lze vidět zápasy méně pokročilých i zápasy s minimální ochranou. Nejde však o vítězství, ale o zábavu a získávání nových přátel. Vyzkoušet si to může kdokoliv, atmosféra je tam vynikající.
Byl jsem tam pozván dvakrát. Chtěl jsem podpořit propagaci FMA a proto jsem první nabídku přijal. Bohužel jsem těsně před tím onemocněl a musel jsem se tedy omluvit.
Podruhé jsem odmítl z jiného důvodu. Při domlouvání podmínek mé účasti jsem trval na tom, že budu mít dva semináře po dvou hodinách v kuse. Hlavní organizátor však trval na tom, že mohu mít k dispozici pouze čtyři semináře po jedné hodině. Jedna hodina na seminář je pro mě neakceptovatelná, protože během tak krátké doby nelze předvést rozdílnost od jiných bojových umění a návštěvník takového semináře by si odnesl pouze několik chvatů a drilů. To by bylo nespravedlivé vůči všem FMA, které jsou velice propracované.Proto jsem odmítl.
Protože dalším z hesel PTK, resp. GT je ?získávat přátele, ne nepřátele? mám přátele z mnoha jiných bojových umění a přejímám jejich znalosti a zkušenosti.
Hodně cestuji po světě, ale stále je na prvním místě kvalita, proto odmítám mnoho nabídek k seminářům.
Na to bych ti odpověděl otázkou ? rozdíl od jakých jiných bojových umění? A pak bychom na zodpovězení té tvé otázky potřebovali knihovnu a to je přesně to, co nechci. Ale abych tě trochu uspokojil, vyjmenuji zde několik hlavních idejí: PT je systém, který vytváří dobré návyky u přemýšlení, pohybu a vyhodnocování. Všechny systémy jsou založeny na pohybu, přizpůsobení se a dobrému porozumění situace. Není to založené na technikách a drilech, PT je vyučováno na základě zkušeností a učí produkovat zkušenost.
Geometricky je tento systém založený na trojúhelnících a kruzích, což vyplývá z přírodních jevů jako jsou žraločí zuby nebo pohyb hvězd. Nepoužíváme bloky, systém není založen na statických pozicích, ale na okamžitém protiútoku a útočnému odchýlení. Neučíme studenty slovními představami situací, ale učíme je vyvolat díky úsudku nějaký proces. Proto neexistují žádné knihy nebo videokazety o PT. Vše se odehrává tady a teď a tu situaci nelze vrátit. Naše filosofie a bojové metody vycházejí z kultury ostří, čepele. Našimi zbraněmi je cokoliv, co je k dispozici.
Je PTK spíš tradiční bojové umění nebo se vyvíjí?
PT je vyvíjející se bojové umění. Vyplývá to jak z tradice tak z výukových metod. A to je to, co dělá PT pravým původním filipínským bojovým uměním. GT mi říkal, že na starých universitách, ještě než přišli Španělé a nahradili, resp. zničili původní filipínskou kulturu, byl specifický vzdělávací systém. Učitelé tam nebyli od toho, aby dávali odpovědi a zkoušeli jestli si je žáci dobře zapamatovali. Učitelé sami kladli dotazy a pak pomáhali žákům nalézt platné a někdy také nové odpovědi. To je stále systém PT: každá nová generace nesleduje slepě cestu svých učitelů, ale učitel pomáhá novému žákovi, aby sám svou vlastní logikou a na základě vlastních zkušeností našel logiku v systému PT. Tím je systém PT každou novou generací znovu a znovu testován. Tím je systém vždy přizpůsobován novým podmínkám a požadavkům.
Díky tomu bylo PT vybráno jako oficiální bojové umění filipínských námořních jednotek. Od roku 1998 se účastním tréninkům Force Recon ? nejuznávanější jednotky ?mariňáků.? PT se též učí speciální jednotky filipínské policie. Učíme mnoho elitních armádních a policejních jednotek v USA i v Evropě. Tak je PT testováno dnes a denně přímo na ulici. Snažíme se získávat zpětnou vazbu od těchto jednotek a na základě nových zkušeností vylepšovat náš systém.
Než se dostanu k tradičním učitelům, chci říci, že i na Filipínách došlo ke zkomercionalizování FMA. Došlo k adaptaci úspěšných komerčních prvků z jiných bojových umění jako např. katy, pásky, uniformy, standardizované skupinové povely a hlavně vyučování na základě slovních příkladů.
Pod tímto komerčním povrchem se skrývají tradiční učitelé se svými bojovými skvosty. Takoví lidé jako například Manong Kolimbo nebo Manong Basko. Já jsem je potkal na těch nejnepravděpodobnějších místech a po pravdě řečeno si oni našli mě spíš než že bych já našel je. Oni si raději drží odstup aby se uchránili zbytečným výzvám a uchovali si moment překvapení pro případy, kdy to budou nejvíce potřebovat.
Znalosti, které se používaly pro skutečný boj se vždy uchovávali a uchovávají v rodinném kruhu. To vyplynulo z přirozené potřeby chránit si svá tajemství pro případnou potřebu sebeobrany svého života. ?Vyzkoušej svůj nejlepší útok? zní obvyklá výzva. Proč by měl někdo ukazovat svůj ?nejlepší útok? někomu, komu nedůvěřuje?
Dobře to vystihuje následující případ. Manong Olavides z Uno-Dos-Tres De Campo JDC mi vyprávěl, jak ho velmistr Cabaleiro učil. Velmistr Cabaleiro měl skvělou reputaci jako úspěšný bojovník a mnozí se chtěli naučit jeho dovednostem. Byli ochotní zaplatit čokoládou nebo jinou pozorností, někdy i penězi, aby jim velmistr Cabaleiro ukázal nějaký hmat nebo protiúder. Velmistr Cabaleiro neučil tak, že by vysvětloval nuance nebo opravoval každou chybu, ale když za ním přišel žák po prohraném zápase a stěžoval si, ptal se ho jakým úderem a jak ho soupeř porazil. Pak teprve ukázal svému žákovi, jak proti takovému útoku reagovat. Za to dostal pochopitelně další pozornost. Manong Olavides se tak učil mnoho let a teprve poté, co pomohl nezištně velmistrovi Cabaleirovi v nějaké rodinné záležitosti, získal jeho plnou důvěru. Zanedlouho poté ho začal velmistr Cabaleiro vyučovat všem technikám, které znal, a dbal na to, aby porozuměl celému systému.
Ačkoliv je tedy FMA široce komerčně rozšířeno, jedině cvičení na základě důvěry v osobním vztahu se lze seriózně zabývat a učit FMA. A to platí dnes stejně jako to platilo generace před námi.
Kdyby byla tato otázka snadno zodpověditelná, pak by se skoro každý mohl stát živoucí legendou jakou je GT. Pokusím se však odpovědět na základě vlastní zkušenosti.
Jednou z dovedností, která činí z GT neporovnatelného učitele je jeho schopnost rozvíjet nejen fyzické dovednosti svých studentů, ale také jejich osobní charakteristiky. PT věří, že každá osobnost má potenciál, schopnost a dovednosti potřebné k úspěchu. Mnoho lidí se však ke svému potenciálu ani nepřiblíží, protože mají strach ze svého selhání a rozhodli se proto žít nudný život bez výzev. Jedno z oblíbených hesel GT je ?nejhorší je, když se nic neděje?.
Ve stručnosti tedy lze říci, že specifičnost GT tkví v tom, že on opravdu žije PT, resp. že on sám je PT. Poznat tohoto muže znamená pro mnoho lidí výrazný podnět pro naplnění jejich potenciálu. A to dělá PT tak hodnotným. PT je opravdu víc než technika.
Je jedinečný. Je to samorost, který se mnozí snaží napodobit a právě tím ztrácejí svou podstatu. Má zvláštní humor, který vychází z logiky, která se dá pojmenovat jedině jako Tuhonova logika. Jeho humor je nejlepší učební technikou a pomůckou. Jeho oddanost FMA a zvláště PT je jeho největší hybnou silou. To lze však pochopit jen když ho poznáte. Očekává maximální oddanost a loajalitu, ale nikdy ji nevyžaduje. Zezačátku jsem byl překvapen že nevyužívá své autority k nastolení tvrdé disciplíny, aby mohl snadněji zadávat úkoly. Nyní tomu již rozumím. To co je holý fakt, o to se nemusí žádat. Pokud to daná osoba pochopí, vzniká přirozená autorita. Pokud to nepochopí, nebude autorita nikdy opravdová. Tak proč o ni žádat?
To by ses měl zeptat spíš lidí okolo mě. Ale zkusím odpovědět. Podle reakcí svých přátel si myslím, že ze mě po několika návštěvách Filipín vyzařuje větší vnitřní síla. Myslím si, že je to proto, že čím dál více rozumím smyslu životního stylu PTK. Jo, a častěji se směju.
Jak se liší trénování na Filipínách od trénování v Evropě?
Na Filipínách je jiné klima, které umožňuje a vyžaduje jinou strukturu tréninku. Ale podstatnější je rozdílný charakter a temperament Filipínců a Evropanů. PT rozvíjí dovednosti na základě rovnováhy mezi myslí a tělem. Výsledkem této rovnováhy je spontánní porozumění a výsledkem tohoto porozumění je spontánní reakce a okamžitý protiútok.
Filipínci jsou zvláštní lidé, kteří jsou ovlivněni asijským a západním myšlením. Život na Filipínách je příjemný, pocity jsou často spontánně a bouřlivě vyjadřovány, což je pro západního člověka nezvyklé. Tato charakteristika je tím, co dělá FMA tak odlišným a efektivním.
A jak to ovlivňuje trénink? Jak jsem již řekl v minulé odpovědi, trénování PT znamená rozvíjet rovnováhu a tato rovnováha je čerpána z ohnivého nadšení a užívání si života jako takového. Jinými slovy, trénování FMA tak jak se má probouzí v Evropanovi filipínský duch.
