Po staletí byla filipínská válečná umění páteří filipínské společnosti. 🛡️
Zdokonalování a udržování těchto umění chránilo Filipínské souostroví před cizí nadvládou. V současné době je na Filipínách udržováno a vyučováno několik stovek stylů těchto válečných umění.
Ačkoliv jsou známa pod mnoha jmény, často odvozenými od stylů nebo jmen jejich zakladatelů a nepřátel (jako Binas Arnis, Italiana styl), filipínská válečná umění mohou být klasifikována do tří zřetelných územních stylů – Arnis, Eskrima a Kali – které je možno nalézt na severních, středních a jižních Filipínách. 🌴🥋
Předpokládá se, že filipínské umění Eskrima pochází z Indie a bylo na Filipíny přeneseno lidmi cestujícími z Indonésie přes pevninský most známý jako souostroví Riouw, který spojoval Malajský poloostrov se Sumatrou, a dále přes další pevninský most spojující Malajsii s Filipínskými ostrovy. 🌏 Indonéské Tjalakele a malajské Silat Melayu jsou dvě formy boje, o nichž se traduje, že s nimi byli Filipínci seznámeni právě díky těmto – dnes již potopeným – trasám. ⚔️🌊
V devátém století dynastie Tchang dovážela zboží na Filipíny z východní Asie a Malajsie. A právě bojové metody těchto zemí, Kuntao a Silat, měly významný vliv na vývoj Kali, které je považováno za „mateřské“ umění Filipín. 🥋 Legenda praví, že deset Datuů (náčelníků) opustilo Borneo a usídlilo se v Panay, kde ve dvanáctém století založili Bothoan – školu, kde se vyučovalo Kali spolu s univerzitními předměty a zemědělstvím. 🌾📚 Šlo o přípravnou školu pro budoucí kmenové vůdce. 🛡️
Ve čtrnáctém století přišla třetí migrační vlna Malajců a Filipínců, mezi nimiž byli i předkové muslimských Filipínců (Moro) z Mindanaa a Sulu. Ti přinesli své kulturně-náboženské názory 🕌 a spolu s nimi i Kali systémy, které využívaly chladné zbraně různé délky ⚔️. Datu Mangai měl zásluhu na rozšíření Kali na ostrov Mactan. O Sri Bataugongovi a jeho synovi Sri Bantug Lamayiovi se říká, že přinesli toto umění na ostrov Cebu během Majapahitského impéria 🏯.
Raja Lapu Lapu, syn Datu Mangala, během dlouhých bojů a válek vyvinul svůj vlastní podsystém Kali, známý jako Pangamut. V šestnáctém století se on a Raja Humabon, syn Sri Bantug Lamayie, dostali do sporu, který vyústil ve vyhlášení války. Lapu Lapu obvinil Humabona z neoprávněného držení půdy, která patřila jeho otci. 🌋 Tato válka se však nikdy neodehrála, protože Filipíny byly neočekávaně navštíveny portugalským objevitelem Fernandem Magellanem ⛵.
Na počátku šestnáctého století Španělé vyplouvali na moře, aby našli západní cestu přes Tichý oceán do Indie. 🌊 Flotila lodí kapitána Fernanda Magellana náhodou narazila na neznámé souostroví. 16. března 1521 Magellan dorazil na ostrov Samar. Rozhodl se neútočit okamžitě a přistál na nejbližším ostrově. Ten byl neobydlený, a tak se zde Magellanova flotila utábořila na několik dní potřebného odpočinku ⛵🌴.
18. března Španělé spatřili několik domorodých lodiček blížících se k jejich flotile. Kapitán Magellan, který v tom viděl příležitost, přivítal domorodce přátelsky. 🤝 Přátelství se rozvinulo a ostrované Magellana seznámili se jmény okolních ostrovů. Za pomoci lodního kněze Magellan pokřtil Raju Kolambu, náčelníka Samaru, i Raju Humabona, náčelníka Cebu, obrátil je na katolickou víru a učinil z nich španělské poddané ✝️🇪🇸.
27. dubna Magellan vedl výpravu na nedaleký ostrov Mactan v naději, že se jej zmocní a daruje jej Rajovi Humabonovi. Bohužel, on a 49 dalších španělských konkvistadorů, kteří se na ostrově vylodili, narazili na 1 050 ozbrojených ostrovanů, vedených Rajou Lapu Lapuem. 🌋 Ti byli vyzbrojeni oštěpy z bambusu vytvrzeného v ohni, železnými hroty a špičatými, ohněm vysušenými kůly.
Mnohonásobně přečíslený Magellan byl zabit oštěpy a šípy Lapu Lapuových mužů ⚔️🏹.
V roce 1543 Ruy de Villalobos, plavící se z Nového Španělska (Mexika), přistál jižně od Mindanaa a pojmenoval celé souostroví Filipíny po králi Španělska Filipovi II. 👑 Teprve roku 1565 Miguel Lopez de Legazpi, pověřený Filipem II., kolonizoval ostrov Cebu a zajistil jeho kontrolu. Když se Španělé roku 1570 přesunuli na ostrov Luzon, nalezli ho obydlený smíšenou populací filipínské, čínské a indonézské kultury. Po příjezdu však museli čelit Kalistům – válečníkům ovládajícím Kali – kteří bojovali metodami pro Španěly zcela neznámými ⚔️.
Španělé však díky svým střelným zbraním 🧨 místní obyvatele porazili. Od té doby bylo umění Kali zakázáno, ale přesto tajně praktikováno a zdokonalováno hrstkou vyvolených. Toto umění bylo uchováváno například v rituálních tancích zvaných sinulog, které napodobovaly boj s mečem – a ironicky byly často předváděny jako zábava právě pro Španěly 🎭.
Kalisté trénovali své umění pilně a díky tomu dosahovali extrémní přesnosti, rychlosti a hbitosti. Tyto dovednosti byly nezbytné – protože španělské meče snadno přesekávaly dřevěné zbraně filipínských válečníků, bylo třeba vyvinout techniky zaměřené na útoky na nervová centra těla a končetin, které umožnily odzbrojit a rychle vyřadit protivníka 🥷.
Během 330 let španělské nadvlády se po mnoha potyčkách se španělskými šermíři a po pečlivém pozorování umění Kali změnilo. Mnoho starších tréninkových metod bylo opuštěno, nové techniky a principy přibyly. Tento vývoj spolu s vlivem španělské kultury a jazyka vedl ke vzniku Eskrimy (také známé jako Arnis de Mano).
Byly to španělské systémy boje s rapírem a dýkou, které měly největší vliv na vývoj Eskrimy ⚔️. Použití více úhlů útoku, stejně jako charakteristické rysy tradiční Eskrimy, byly přímo inspirovány španělským stylem. Je také zajímavé, že ačkoliv je Tagalog národním jazykem Filipín, mnoho mistrů Eskrimy dodnes vyučuje ve španělštině 🗣️🇪🇸.
ZBRANĚ
Filipíny, Indonésie a Malajsie mají jedny z nejrozmanitějších chladných zbraní na světě ⚔️. Někteří historikové seskupují tyto tři země do jediné oblasti: Malajského světa 🌏. Podobnosti v jazyce, kultuře a rasovém původu jsou někdy jen těžko rozlišitelné – hlavně kvůli koloniálnímu vlivu v minulosti a politickým hranicím, které existují dodnes.
Indonésie byla okupována holandskými kolonisty, Filipíny španělskými konkvistadory a Malajsie Britským impériem. Kolonizace těchto zemí vyústila v mnoha oblastech v krvavé konflikty 🩸. Na Sumatře mají Acehové a Menangkabawsové dlouhou historii povstání proti Holanďanům. Bugisové ze Sulawesi působili kolonizátorům rovněž značné potíže.
Na Filipínách byly boje s islámskými Filipínci (Moroové) téměř nekonečné. Španělé byli neúprosní ve vedení válek s těmito „divochy a neznabohy s krisy“. Nakonec, po třech stech letech neúspěchů, přenechali španělští dobyvatelé zemi Američanům 🇺🇸.
Moroové upřednostňují chladné zbraně – nejproslulejší z nich jsou kris, barong a kampilan. Tyto sečné zbraně jsou určeny výhradně k boji. Čepele se liší velikostí a váhou tak, aby vyhovovaly jednotlivým válečníkům. Rukojeti bývají vyrobeny ze dřeva, například z bunti, což je tvrdé dřevo z kořenů speciálních stromů 🌳.
Zbraně jako kris vznikly na Jávě a rozšířily se na ostrovy Madura, Bali, Sumatra a Sulawesi – pravděpodobně během Majapahitského impéria 🏯. Moroové z jižní části Filipín přetvořili indonéský bodací kris na sečný bojový meč.
👉 Morojský kris se stal symbolem autority mezi sultanáty, které po této éře existovaly. Je to excelentní meč pro boj s více nepřáteli, protože oboustranná čepel umožňuje útok v jakémkoli směru.
V Indonésii se kris vyvinul v mystickou zbraň, která je spojována s mocí, magií a bohatstvím ✨💰. Dnes existují doslova stovky tvarů čepelí a pamorů (vrstvení na ostří) – některé z nich jsou velmi krásné umělecké práce 🎨. Beras wutah, neboli rozsypaná rýžová zrna 🍚, jsou nejčastější pamory, někdy nazývané náhodné vzory. Indonéský kris obvykle nemá ostří, neboť jde o bodnou zbraň 🗡️.
Morojské barongy mají odlišný vývoj. Vzhledem k nulovému výskytu lidových modelů se zdá, že barong prošel pozdější transformací na bojový meč než kris. Jeho zahnuté ostří a poměrně široká čepel z něj dělají zbraň s děsivou sečnou silou 💥. V porovnání s ostatními zbraněmi se s ním velmi lehce manévruje. Barongy lze nalézt na ostrovech Zamboanga, Basilan, Sulu, na jižním konci Palawanu a Sabahu a na severním Borneu 🏝️. Mezi morojskými kmeny Tausug, Samal a Yakan je to oblíbená zbraň pro boj zblízka – muže proti muži 🥷.
KALI / ESCRIMA / ARNIS
Kali, Eskrima a Arnis jsou názvy domorodých filipínských bojových umění, zejména pro styly využívající zbraně ⚔️. „Arnis“ a „Eskrima“ (nebo „Escrima“) mají původ ve španělštině, zatímco „Kali“ se objevuje v různých předšpanělských dialektech. Někteří odborníci tvrdí, že Arnis je termín používaný v severní části ostrova Luzon, Eskrima je běžnější ve střední části Filipín jako Cebu City a Kali se používá na jihu, především na ostrově Mindanao 🌴. Mnozí zastávají názor, že Kali je nejbližší původním předšpanělským formám boje, neboť Mindanao nebylo Španěly nikdy dobyto v takovém rozsahu jako zbytek Filipín. Kali tak údajně zůstalo ucelenější a komplexnější, neboť pokrývá více aspektů boje 🛡️. Na druhé straně existují i hlasy, které tvrdí, že výraz Kali vznikl až později, jako snaha popřít nebo zlehčit evropský vliv, a někteří jej dokonce řadí mezi tzv. filipínsko-americké styly.
Přesto si většina lidí myslí, že na názvu nezáleží – každá vesnice, každý mistr má svůj vlastní styl. Důležitější než to, zda se učíte Eskrimu nebo Kali, je to, čí systém studujete – například Illustrisimův, Caballerův nebo Cabalesův. Filipínská bojová umění jsou výsledkem mísení španělských a pravděpodobně i italských stylů boje se zbraní s původními domorodými technikami, které na Filipínách existovaly dávno před příchodem kolonizátorů. Ačkoliv španělský vliv je nejpatrnější, existují také důkazy o vlivu italském a pravděpodobně i dalších evropských žoldnéřů, kteří přinesli své nativní bojové styly.
Na Filipínách existuje mnoho různých stylů a jedním z hlavních rozdělení je vzdálenost boje. Largo Mano styly preferují delší vzdálenost a útočí načasovanými seky na ruce protivníka, s cílem ho odzbrojit. Corto nebo Serrada styly se naopak snaží dostat co nejblíže a omezit protivníkův prostor pro pohyb. Některé styly hledají kompromis mezi oběma. Například styl Lameco Eskrima, jehož název je složeninou z Largo Mano, Medio a Corto, se zaměřuje na boj ve všech vzdálenostech.
Různé filipínské styly obvykle pokrývají některé nebo všechny následující oblasti:
- jedna tyč nebo dlouhá zbraň
- dvě dlouhé zbraně
- dlouhá a krátká zbraň (meč a dýka)
- dýka
- dvě dýky
- krátká tyč nebo oboustranná dýka
- ruce
- kopí/dlouhá hůl
- dvě dlouhé zbraně v obou rukou
- pružné zbraně (sarong, bič)
- vrhací zbraně
- střelné zbraně (luk…)
- léčitelská umění
Další rozlišení, které je možno použít, je, že některé styly jsou navrženy spíše pro boj se zbraněmi (meč, dýka, kopí), a jiné spíše pro boj s tyčemi. Některá umění, jako např. Sayoc Kali, se téměř výhradně soustřeďují na nůž, zatímco jiná, např. z rodu Balintawak Eskrima, se zaměřují jen na použití jedné tyče. Právě tato vyhraněnost některých stylů může vést k pojetí Kali jako komplexnějšího stylu než je Arnis či Eskrima.
Rozlišujícím prvkem všech filipínských umění je použitá geometrie. V úderech, obranách a pohybu jsou různé linie a úhly velmi důležité 📐. K dalším prvkům patří nezávislé používání rukou a rukou a nohou nezávisle na sobě, což je považováno za vysoký stupeň dovednosti.
Filipínské styly klasifikují útok ne podle toho, jakou je veden zbraní či technikou, ale podle směru jeho energie – např. útok na hlavu je obvykle analyzován jako „vysoký příčný úder“. Úder na břicho je řešen stejně jako přímý bod nožem na stejnou oblast. Studenti se učí, jak se s touto energií vypořádat a pak tuto znalost aplikují s drobnými úpravami podle typu a délky zbraně, kterou je veden útok.
Filipínská umění kladou velký důraz na práci nohou 👣, mrštnost a držení těla. Stejné zásady jsou aplikovány na podobné situace v rozdílných vzdálenostech od soupeře, a to dělá porozumění těmto zásadám velmi důležitým. Filipínci využívají škálu geometrických tvarů a pohybových vzorů podle bojové situace, aby naučili bojovníka využívat své postavení a pohyb k získání výhod.
Některé styly zdůrazňují přímé techniky (ala WingTsun), jiné kruhové (jako Aikido 🔄). Většina filipínských umění klade důraz na odzbrojení soupeře v boji – obvykle nejde jen o pouhé vyražení zbraně (i když tyto techniky se také vyučují), ale o totální zničení ruky držící zbraň (zlomení, vykloubení apod.).