Co je karambit?

Starodávný Karambit
Karambit (někdy psáno i jako Kerambit) je pozoruhodný nůž pocházející z Indonéského souostroví s kořeny v Malajsii a na Filipínách. Stejně jako dnešní švýcarské nože, Karambit sloužil jako "kapesní nůž" dávných vesničanů. Tento neobyčejný osobní nástroj byl podle dochovaných dokumentů nošen kolem počátku 11. století n.l. a dodnes jej můžeme vidět v některých odlehlých oblastech Indonéských ostrovů, Malajsie a Filipín.

 

Karambit byl "oficiálně" světu představen ve Spojených státech koncem 60. let minulého století, i když podle pověstí byl dovezen již na počátku století devatenáctého; mezi vyznavači bojových umění se stal populární někdy v letech 1970-1980. Před koncem minulého století byl využíván zejména jako prvek výcviku bojových umění odvozených od indonéského Pencak Silat, malajského Bursilat a filipínského Kali; laická komunita jej neznala a prakticky příliš nezná dodnes. Karambit byl v dávných dobách nejčastěji používán k podobným účelům jako evropský kapesní (roubovací) nůž: práce na poli včetně řezání provazů a lan, loupání ovoce a zeleniny a ojediněle jako výtečný nůž k sebeobraně.

Karambit jako moderní pomůcka

V současnosti tento nástroj plní stejné funkce jako jeho dávný předchůdce: otevírání balíků, řezání provazů, kůže, při domácích opravách i práci na zahradě, při lovu, rybaření, na stavbách (řezání koberců, lepenky a jiných stavebních materiálů), na vycházkách a túrách atd., navíc je oceňován jako tréninková pomůcka při výuce sebeobrany.

Současné Karambity jsou navrhovány tak, aby splňovali veškeré nároky moderní doby. Tento všestranný nástroj a osobní sebeobranný prostředek je pozoruhodnou kombinací dávných znalostí a moderní technologie a je konstruován pro drsné podmínky současného využití.

Karambit je dnes dostupný v mnoha tvarech a velikostech. Navíc způsob použití současně jako nástroje i prostředku k sebeobraně jej staví nad ostatní řezné nástroje. V Karambitu se spojují tři funkce - nůž, tréninkový nástroj a prostředek sebeobrany. 

Díky svému pozoruhodnému bezpečnostnímu rysu - kroužku na prst, který brání sklouznutí ruky na ostří ? je lepší než ostatní nože. Díky uzavření prstů stejně jako u nůžek je počet vlastních zranění způsobených sklouznutím ruky významně menší. To 
se může hodit, zejména pokud jste pod vodou, v mraze, sněhu či dešti!

Karambit jako prostředek k sebeobraně
Karambit použitý k sebeobraně je výtečný nástroj, který poskytuje zkušenému majiteli převahu kvalitní čepele a jedinečné pomůcky v bojových uměních. Dovoluje při boji na život a na smrt mnohem lépe ovládat útočníka a poskytuje daleko více možností úniku a vlastní ochrany než libovolný kapesní nůž. Nejvíce se však využívá v boji na střední a krátkou vzdálenost, kde jeho přednosti v rukou zkušeného majitele jsou naprosto neoddiskutovatelné. Mnoho lidí zemřelo v boji právě proto, že podcenili jeho smrtící účinky a nebo vůbec nestačili zaregistrovat, že jejich protivník je ozbrojen. Rychlost, síla průniku a délka řezu se dá přirovnat s běžným nožem snad jen při držení v reversu s ostřím k sobě.
Tradiční Karambity mají pevnou čepel a ve Spojených státech je zpopularizovali na četných předváděcích akcích Guro Dan Inosanto, Pendekar Herman Suwanda a Jagabaya Steve Tarani. Steve Tarani po mnoha letech dotazů od výrobců nožů a individuálních zájemců přišel s návrhem zavíracího Karambitu. Díky tomu jsou dnes na trhu dostupné obě verze ? s pevnou čepelí a zavírací.

I když byl původně určen jako záloha pro případ nouze, Karambit lze použít ve specifických stylech a systémech tréninku. Při použití v bojovém umění a někdy při sebeobraně, jako ostatní kapesní nože nebo i nože kuchyňské, malá špička a délka čepele neumožňují vedení smrtících úderů, nelze jej ani vrhat a proto není považován za dýku; nicméně pokud jej použijete správně, určitě přesvědčíte potenciálního útočníka, aby si našel jinou oběť.

Karambit, i když jej už neuvidíte v bitvách, lze použít jako nástroj, pomůcku při výcviku bojových umění a jako poslední prostředek sebeobrany v extrémní blízkosti.

HISTORIE KARAMBITU
Již v dávných dobách si různé komunity z celého světa vytvářely různé nástroje sloužící jejich potřebám. Některé vyvinuly rybářské náčiní, jiné nástroje pro setí obilovin. Podoba a použití nástroje závisí na době a geografické poloze. Národy žijící u moře vyvíjejí jiné nástroje než horalé. Spolu s národy se během migrací a válek stěhovaly i jejich nástroje a způsob života. 
Podle učitelů a ústní tradice předávané po staletí z učitelů na žáky byla před rokem 1280 n.l. většina Západní Jávy částí původního Pajajaranského království. Kmen Badui ze Západní Jávy, původní obyvatelé Sundu považovaní za etnickou skupinu Pajajaranu, žil relativně mírumilovně až do příchodu Majapahitské říše (kolem roku 1351 n.l.); po jejím vzniku se přesunul do západních členitých horských oblastí, přinesl s sebou své zbraně a udržel si nezávislost.

Panovníci dávného Sundského království byli velmi mocní. Poddaní veřili, že po králově smrti se jeho duše přestěhovala do džungle a stala se tygrem. Pro tygra, který vládne džungli západní Jávy, existují dva názvy. Jedno je Harimau, což je obecné Indonéské pojmenování tygra, a druhé Pak Maca (vyslovuj ?pamačan?, někdy se také přepisuje jako Pamacan), které se volně překládá ?velký tygr?. Sundové si velkých tygrů velmi váží. Z úcty k síle a zuřivosti Pamacan-a staří Sundové vytvořili svoji tradiční čepel ve tvaru tygřího spáru. Tento velký nůž je znám jako Kuku Macan, tygří spár, byl stejně tak uctíván jako prakticky využíván.

Nadměrně velký Kuku Macan, původně využívaný v bitvách, byl těžkopádný; proto vznikly lépe ovladatelné menší verze. Podobně jako starý evropský meč, který se nakonec z obouruční těžké sečné zbraně přeměnil na jednoruční lehkou bodnou zbraň, k různým praktickým účelům vznikly různé obměny Kuku Macanu až nakonec vznikla nejmenší verze ? Karambit. 
Karambit je také nazýván Kuku Bima (Bimův spár). Hindové během svého osídlování Indonéského souostroví před 12. stoletím s sebou na Jávu přinesli své dva velké eposy, oceňované pro svoji literární kvalitu a náboženskou inspiraci: Máhábhárátu (velký epos Bhárátské dynastie) a Rámajánu. Součástí Máhábháráty je také Bhágavadgíta (Boží píseň), nejdůležitější hinduistický posvátný text. Jednou z nejvíce ctěných postav Máhábháráty je Bima. 

Magický spár, který vyčnívá mezi rukama Bimy a Hanumana (postava z Rámajány), také známý jako Kuku Hanuman (Hanumanův spár), se stal uznávaným symbolem indonéských bojových umění, jmenovitě Pencak Silat, a je často považován za jeden z designových vzorů Karambitu.
Elegantní a efektivní zakřivení tygřího drápu (vytvořené matkou přírodou) v kombinaci s mystickými ručními zbraněmi dávných postav Máhábháráty a Rámajány (Kuku Macan, Kuku Bima nebo Kuku Hanuman) daly v kovárnách vesničanů vzniknout původnímu Karambitu. V současnosti je Karambit (mnohem menší než jeho bitevní předchůdce) mezinárodně uznáván jako tradiční zbraň indonéského Pencak Silat. Tento neobyčejný starodávný artefakt dovoluje obeznámeným cvičencům pohybovat se tvořivě, volně, se stylem a půvabem. Pravé umění Karambitu je podobné tanečním pohybům, téměř jako balet. 

V dávných časech byla čepel bojového Karambitu téměř vždy pokryta smrtelným jedem, který účinkoval téměř okamžitě po vstupu do krevního oběhu. K proniknutí do krevního oběhu stačilo i malé poranění. Znalost použití různých druhů hadích, žabích, škorpioních a pavoučích jedů byla považována za základní výzbroj pro boj na krátkou vzdálenost. Tyto jedy byly obávané pro svůj téměř okamžitý smrtící účinek. Zde je možné vidět další důvod, proč se techniky Pencak Silat a systémy jako Sabetan a Rhikasan při boji na krátkou vzdálenost zaměřují na znehybnění rukou. Tyto znalosti a praktiky přetrvávají dodnes i na Filipínách, zvláště pak mezi praktikanty Kali.

Osobní Karambit (menší verze bojového Karambitu) byl určen zejména pro zasažení nervů a kloubů. Díky malé řezné ploše většina poranění není natolik hluboká, aby byla smrtící. Díky tomu může být Karambit považován za nástroj pro sebeobranu. Naopak čepel Karambit Besar (bojové verze) je delší a umožňuje hlubší řezy. Naši předkové si větší délky bojového Karambitu cenili kvůli schopnosti ?rozházet střeva nepřátel po zemi?. S příchodem funkčních palných zbraní chladné zbraně, stejně jako na Západě, zastaraly a přeměnily se v nože pro běžné využití. V případech, kdy se větší Clurit stal nepoužitelný, menší Karambit byl jako poslední linie obrany zaměřován na oči, varlata, Achillovy šlachy, krční tepny, bicepsy, předloktí a zápěstí. Obzvláště nepříjemným cílem bývala klíční kost. Při perfektním provedení dolů obrácená špička Karambitu zachytí klíční kost a po obrácení dlaně vzhůru vahou vlastního těla kost zlomíte a vyřadíte protivníkovi ruku se zbraní. 

Karambit, navržený původně pro sebeobranu zblízka, byl díky svému způsobu použití a uchopení obtížně zpozorovatelný, navíc jej nelze snadno odzbrojit. Od ostatních zbraní se lišil použitím při boji zblízka i na střední vzdálenost bez změny vzdálenosti útočící ruky, navíc jako jediná sečná zbraň mohl způsobit dvě rány při jednom pohybu, zatímco ostatní čepele té doby potřebovaly ke každé ráně jeden pohyb. Původní bojový Karambit byl jedinečný, protože:

1. Nemohl být snadno spatřen. 
2. Nemohl být lehce odzbrojen. 
3. Mohl měnit dosah bez pohybu těla. 
4. Mohl způsobit dvě rány jedním pohybem. 
V současné době je tato pozoruhodná zbraň, navzdory svému divokému vzhledu, používána především k praktickým účelům. Jeho multifunkčnost jej staví nad ostatní užitkové nože. 

Karambit si v 21. století našel své místo u táborníků, lovců, znalců bojových umění, sběratelů, nadšenců pro nože a lidí dbajících o sebeobranu, kteří si jej vybrali jako praktický nůž, jejž lze použít i k odvrácení útoku. Jako u každého hodnotného nástroje, jeho bezpečné využití je odpovědností majitele.

karambitČÁSTI KARAMBITU
Všechny Karambity mají určité rozpoznatelné částí. Stejně jako existuje mnoho různých typů aut, existuje mnoho různých Karambitů. Každé auto má pneumatiky, nějaký druh motoru a kabinu; o Karambitech platí to samé. Je nepočítaně tvarů a stylů Karambitů, mají však společné základní prvky.

Karambit (moderní verze i jeho starší příbuzní) má deset základních částí, které přispívají k celkové použitelnosti tohoto nože; k těmto deseti částem tradičního Karambitu patří:
1. Špička (Point). 
2. Vnitřní ostří (Inside edge),
3. Vnější ostří (Outside edge) ? kvůli právním úpravám v různých státech většina moderních Karambitů nemá broušené vnější ostří, 
4. Dřík (Shaft),
5. Zpětné ostří (Back blade) ? opět kvůli právním úpravám většina současných Karambitů nemá broušené zpětné ostří,
6. Rukojeť (Handle), 
7. Hřbet (Spine), 
8. Čelní brzda (Front Brake), 
9. Zadní brzda (Rear Brake) a 
10. Bezpečnostní prstenec (Safety Ring).

Zobrazeno 55010 krát
Další v této kategorii: Legenda zvaná KA-BAR »

KALENDÁŘ AKCÍ

po út st čt so ne