Život v době čtyřicátých až šedesátých let na Filipínách byl složitý. Byly to dny, kdy okolo létaly šípy vyrobené z patnácticentimetrových hřebíků vystřelené z praku. Hřebíky měly zaostřené hroty a háček, který se zasekl do masa při pokusu o vytažení. Je to ta nejzákeřnější zbraň vynalezená gangy a obyčejnými rodinami. Je dobré mít nejméně jeden. Já jsem měl tři a velmi mi pomohly. Někoho trefíte na vzdálenost šesti metrů a on vůbec neví, kdo ho trefil. Okolí bylo zamořeno smrtícími zbraněmi, ale víc nebezpečná než skrytý nůž byla sama společnost. Nebezpečné byly také kohoutí zápasy s noži, které se nazývají Bulang. Jsou to zbraně speciálně vyrobené pro dva kohouty bojující až k smrti. Nože se jim přivážou na pařáty pevně a tak, aby se jimi mohl kohout ohánět a zasáhnout druhého kohouta. Někdy je na noži i kyselina nebo jed, který druhého kohouta velmi rychle usmrtí. Pokud je zasažena nejenom kůže, ale kohouta má pořezané i tělo, rána dlouho krvácí a pro kohouta je pak velmi bolestivé v zápase pokračovat. V mnoha filipínských předměstích je tento nůž používán dodnes. Často je používán i pro sebeobranu; protože je specielně upraven pro poranění karotid a jugulárních žil (tepny a žíly na krku, pozn. překl.). I slabé říznutí už stačí na to, aby se spustilo krvácení, které nelze zastavit žádnou bandáží či tlakovým obvazem. Těchto nožů mám ještě asi tucet pro mou vlastní potřebu a denně s sebou nosím alespoň jeden schovaný jako připomínku skrytých zbraní na Filipínách. Toto je filipínská kultura přežití, která požaduje mít alespoň jeden, protože s prázdnýma rukama zemřete. Je to dobrá pojistka pro případ, že se musíte vydat v noci nebezpečnými místy kde se lze často setkat se smrtelnými útoky. Mottem předměstí stále zůstáva "žít je štěstí a umřít bez boje je prokletí".

Můj dědeček cvičil a trénoval s přesvědčením, že musí být připraven proti jakémukoli typu nože, až již ukrytému či viditelně nošenému. Boj s nožem byla jeho specialita. Bylo skvělé, že v mnoha opravdových střetech a nebezpečných situacích tyto techniky opravdu fungovaly tak, jak měly. Pro něho byl nůž připomínkou, že nebezpečí je stálé a všudypřítomné. Nůž slouží i jako varování.

Nejvyšší umění boje Pekiti Tirsia - Pekadum Trigo - zůstává v záloze pro mého patnáctiletého syna. Díky poctivému cvičení až mu bude dvacet, jeho umění Pekadum Trigo bude ohromující.

Umění boje Pekiti Tirsia zaručuje sebevědomí a klidnou mysl i při použití v reálném boji. Pokud je pro vás boj nožem denní rutinou, znamená pro vás i významnou sebedůvěru. Nevycházejte proto z domu bez tohoto perfektního přítele - bez svého nože.