Toto naše umění PTK je opravdovým uměním boje. Od ostatních bojových umění se liší tím, že ty ostatní jsou více defensivní, zatímco naše, které bylo vytvořeno pro přežití v boji, je přirozeně ofenzivní/útočné. Systém PTK je konstruovaný pro boj a přežití tohoto boje, ne pro nicneřešící obranu. Zvláště pak je zaměřený na používání chladných zbraní. Nenechte se zmýlit používáním tyčí, toto je jen pouhá tréninková pomůcka. Pohyby, údery a techniky používané k obraně a protiútoku vycházejí z principu boje s chladnými zbraněmi. Jsou vytvořené ke zničení oponenta. To je podstatou umění boje. Přirozenou částí boje je zbraň. Všechny války se vždy bojovaly se zbraněmi, ne holýma rukama. A protože tohle víme, tak trénujeme se zbraněmi, ne beze zbraně.
Úloha systému Pekiti-Tirsia v boji nožem je nepochybná. Trénink a technika nože byly denním chlebem mého dědečka. Věnoval téměř všechen svůj čas tomu, aby dosáhl mistrovství v každém seku a bodu nožem, které pro něj tolik znamenalo. Nože nosil vždy při sobě, jeden v kapse, jeden u boku, jeden na noze a jeden pověšený na krku jako náhrdelník.
Už od počátku mého pobytu v Province of Negros byl nůž tím nejzáludnějším předmětem, který měl každý denně při sobě. Mohli jste vidět malé děti nosící nůž a dospělé s noži bolo. Symbolem postavení mužů z předměstí byl nůž bolo. Farmáři se často scházeli, zejména v pozdním odpoledni, aby pili nápoj tuba, aby si odpočinuli od namáhavé práce na poli, a aby si popovídali o nadcházejícím období dešťů. Šťáva tuba z kokosových ořechů se po třech rundách okolo stolu přeměnila na červené víno a po několika dalších rundách sedělo u stolu pět farmářů, jeden se chvástal, jeden si vymýšlel, jeden zvracel z přílišného pití, a někdo občas vytáhl nůž a vyzýval všechny kolem na souboj.
Autor: Uli Weidle
Přeložil: Jiří Valach
Jak jsi začal s bojovým uměním?Narodil jsem se v roce 1966 v Reutlingenu. Od 8 let jsem trénoval karate, chtěl jsem se vyrovnat filmovým hrdinům. Postupem času jsem trénoval 3-5x týdně a 2x jsem se stal mistrem spolkového státu Bádensko-Würtembersko. Při pouličním konfliktu jsem však zjistil, že vyhrát turnaj v karate a ubránit se na ulici jsou dvě odlišné věci. To mi otevřelo oči a já jsem začal hledat takové bojové umění, které by mě naučilo praktické sebeobraně.
PEKITI-TIRSIA-je od začátku založen a koncipován jako smysluplná obrana v normálním běžném životě a vychází ze zkušeností předešlých generací.
Tomu odpovídá v Pekiti-Tirsia systému velké množství principů a metod pro efektivní využití otevřených dlaní při boji. Dokonce se technikám otevřené dlaně připisuje větší důležitost než technikám pěstním. Proč je tomu tak je snadné vysvětlit, víme-li, že Pekiti Tirsia je systém sebeobrany, který od začátku tréninku důsledně zahrnuje všechny možnosti a reálné situace , které při ohrožení mohou nastat.
Tento článek objasňuje základy, proč Pekiti Tirsia upřednostňuje použití otevřených dlaní v sebeobraně a proč se i zkušení profesionálové ve vážných situacích na tyto techniky obracejí a používají je.
Po staletí byla filipínská válečná umění páteří filipínské společnosti. Zdokonalování a udržování těchto umění chránilo Filipínské souostroví před cizí nadvládou. V současné době je na Filipínách udržováno a vyučováno několik stovek stylů těchto válečných umění. Ačkoliv jsou známy pod mnoha jmény, často odvozenými od stylů nebo jmen jejich zakladatelů a nepřátel (jako Binas Arnis, Italiana styl), filipínská válečná umění mohou být klasifikována do tří zřetelných územních stylů - Arnis, Eskrima a Kali - které je možno nalézt na severních, středních a jižních Filipínách.
