Zhruba v 15-ti letech začal jeho zájem o bojové sporty. Jak v oddíle karate a jiu-jutsu, tak i v různých školách sebeobrany dospěl k závěru ,že to, co do té doby cvičil, neřeší situace, se kterými se člověk může v životě setkat. Na přelomu roku 1989/1990 patřil ke skupině lidí "postižených" podobným problémem a rozhodl se pokusit na základě svých a z větší části cizích zkušeností sestavit cosi, co by vyhovovalo jejich představě o praktické sebeobraně. Intenzivně se věnoval především reálné sebeobraně a boji nožem, kde z dřívějších zkušeností pociťoval velké nedostatky. Spoustu neocenitelných poznatků získával i jako příležitostný bodyguard. Pekiti Tirsia Kali bylo pak již jen logickým vyústěním jeho hledání cesty. Dnes je v oblasti sebeobrany opravdovým expertem se vším všudy.
V rámci klubu PTK - CZ se věnuje hlavně výcviku a přípravě dětí ve věkovém rozmezí 10-16let
A jak tedy vypadá dnes jeho představa o sebeobraně? V prvé řadě nic si nenamlouvat (např.netvrdit útlé slečně, že pomocí tohoto chvatu či úderu srazí každého protivníka) a nehrát si zbytečně na hrdinu. Je-li možná varianta útěk, je to ta nejlepší sebeobrana. Pokud ale není jiné volby, pak je třeba postupovat velmi tvrdě a důsledně. Kdo ho zná, ví, co má na mysli. "A příprava na tuto případnou situaci opravdu nikdy nekončí. Po více jak 30-ti letech cvičení to může zcela zodpovědně prohlásit." .A o tom se stále přesvědčuje v rámci osobního zdokonalování pod vedením hlavního šéftrenéra pro Evropu a asistenta přímého pokračovatele tohoto stylu GrandTuhona Leo T. Gaje Tuhona Uliho Weidle.
