Jeskyně zhouby

Feliscimo svoje dovednosti vyzkoušel při mnoha různých příležitostech. Jedním z nejzajímavějších testů byl úkol projít zvláštní jeskyní (nacházející se v horách Cebu na Vysaianském ostrově nedaleko Mactanu, kde Lapu Lapu zabil Magellana) a vyjít ven živý. Byla to neobyčejná jeskyně. Uvnitř bujela divoká vegetace. Silné kořeny vyčnívaly ze stropu a z prasklin ve zdech. Jeskyní protékala říčka necelou stopu hluboká. Její dno proplétaly dlouhé popínavé rostliny. Jen velmi tenký paprsek světla pronikal do jeskyně prasklinou ve stropě. Co dělalo tuto jeskyni nebezpečnou bylo množství nastražených pastí, které mohli spustit i při nepatrném tlaku. Silné kořeny byly nataženy jako pružiny a přidržovány na místě liánami. Pokud na ně někdo šlápl, nebo se jich jen letmo dotkl, uvolnili se kořeny s neuvěřitelně silným švihem, který stačil na to, aby Eskrimadora zranil nebo zabil, pokud letící kořen nevykryl. Smrtící pasti byli nastaveny tak, aby útočili z mnoha různých úhlů. Některé kořeny se vymršťovali shora dolů a ohrožovaly hlavu. Jiné mířily na žebra, genitálie, horní a dolní partie nohou atd. Skupina nejlepších Eskrimadorů Filipín, známá jako Doce Pares, vyzvala Dizona, aby ověřil své schopnosti v této záludné jeskyni. Až do této doby nikdo jeskyní neprošel, i když to zkoušeli mnozí. Jeden bojovník, který tuto zkoušku přežil, řekl Feliscimovi, že pokud selže, bude to díky slabému či špatnému krytí a blokům. Jeho vlastní nedokonalost byla potrestána zlomením kyčle, díky čemuž nadosmrti kulhal. "Kdybych více trénoval silnější nízký kryt, kořen by nikdy neprošel mojí obranou!" prohlásil Eskrimador. Jiný bojovník tvrdil, že jeskyně je ďáblovo dílo. Při svém pokusu pokořit jeskyni přišel o pravé oko, měl rozdrásanou pravou stranu obličeje a zlomeninu čelisti. Ale žádná z těchto historek neodvrátila Feliscima od úmyslu výzvu Doce Pares přijmout. Jako při každé předchozí zkoušce ve svém životě, se Feliscimo otočil čelem i k této s neochvějným rozhodnutím uspět.

Bez jakékoliv myšlenky na ústup, započal Feliscimo svou cestu do chřánu Jeskyně zhouby. Potom, co počkal, až se jeho oči přizpůsobí temnotě, opatrně vstoupil do říčky tekoucí jeskyní. Každý krok pečlivě uvážil a sladil s pohybem těla. Lokty měl přitažené k tělu, zbraň ve střehu a hlavu vtaženou mezi ramena jako boxer. Najednou zakopl o liánu. Okamžitě se vymrštil silný kořen směrem na jeho žebra. S ohromující rychlostí Feliscimo provedl příčný blok, aby kořen zastavil. S hlasitým prásknutím se kořen rozlomil, když narazil na Feliscimovu ratanovou hůl. Díky skvělému ovládání těla nepřišel ani o nejmenší zlomek rovnováhy. Stále klidný a připravený k boji, pohyboval se poněkud rychleji, zakopávaje o jednu past za druhou. Přesně a sebejistě blokoval jeden každý kořen a stále si udržoval perfektní rovnováhu a držení těla. Jak vzrůstala jeho pohybová energie, kořeny začaly létat ze všech směrů. Pohyboval se rychleji a rychleji až uviděl světlo dopadající z druhého konce jeskyně. Bez ohledu na to jak rychle se pohyboval, žádný ze smrtících kořenů jej nezasáhl. Najednou, aniž by se zastavil, aby popadl dech, ocitl se na denním světle. A tak obávaná jeskyně, která porazila mnoho bojovníků před ním, musela ustoupit před silou Feliscimovy nepřekonatelné rovnováhy a držení těla. Dokázal to, co nikdo před ním ani po něm: pokořil Jeskyni zhouby.

Jeskynní zápasy na život a na smrt

Hrom uhodil a blesk na zlomek sekundy ozářil vnitřek jeskyně. A v tu chvíli se dala do pohybu Feliscimova čepel s udivující rychlostí a několikrát pořezala soupeřovu tvář než opět padla tma. S hrouznou úzkostí v hlase Feliscimův soupeř křičí: "Prosím nezabíjej mě! Nechci umřít! Nechci s tebou už nikdy bojovat. Ty jsi nejlepší!", a s dalším zábleskem světla prchá z jeskyně ponechávajích svou zbraň na zemi za sebou. Uvědomuje si jeké měl štěstí, že uhájil holý život. Kdyby bojoval s méně věhlasným a dobrým Eskrimadorem, patrně by teď ležel mrtev na dně jeskyně. Naštěstí pro něj, Feliscimo je tak dobrý v umění Eskrimy, že si může dovolit bojovat a nezabít.

Feliscimovy souboje v tmavé jeskyni se staly tradicí. Mnoho jeho soubojů na život a na smrt se tu odehrálo, a protože žádný z jeho soupeřu nebyl schopen se ani dotknout v těchto šarvátkách, proslavil se nakonec pod jménem "Dimasalang", což znamená "Ten, kterého se nelze dotknout".

Feliscimo a poustevník

Feliscimo byl na Fillipínách znám jako velmi nadaný Eskrimador. Koluje mnoho pověstí o tom, jak získal svou neuvěřitelnou schopnost boje. Jedna z těchto pověstí říká, že trénoval boj na krátkou vzdálenost DeCuerdas u starého poustevníka žijícího na jednom z Visayanských ostrovů.

Feliscimo slyšel o několika neobyčejných bojovnících, se kterými chtěl trénovat, ale bylo téměř nemožné a nebezpečné tyto bojovníky nalézt. Jeden takový bojovník byl znám jako "poustevník", protože proslul svou ctností a tím, že žil v úplném osamění na jednom z Visayanských ostrovů.

Navzdory nebezpečí a nejistotě rozhodl se Feliscimo se s ním setkat a cvičit u něj. Dizon cestoval podél pobřeží Suluských moří, chodil od vesnice k vesnici a vyptával se kde asi starý poustevník žije. Ale nikdo mu nechtěl dát žádnou informaci. Zdálo se, že se vesničané bojí Feliscima a jeho hledání starého muže. Jednoho dne šel Feliscimo po strmé a úzké pěšině. Jak šel, najednou minul staříka odpočívajícího na kameni u říčky. Ten si Feliscima nevšímal, seděl a ponořen v myšlenkách hleděl přes oceán. "Dobrý muži, mohu se vás na něco zeptat...?" začal Feliscimo řeč, ale než stačil dopovědět, stařík ho přerušil. " Nepotřebuješ se mě na cokoliv ptát. Tvoje odpověď leží u této říčky. Jdi po proudu a najdeš ji. A teď mě nech mým myšlenkám!" Feliscimo byl překvapen starcovou odpovědí. Nejdříve se rozzlobil, ale pak začal přemýšlet, co stařík řekl. "Odpověď je u říčky.", přemýšlel, "Po proudu? Po proudu? Proud! To je ono! Proud!" Feliscimo začal rozčileně přecházet podél říčky. Ohlédl se přes rameno, ale po staříkovi nebylo ani vidu ani slechu. Jednoduše zmizel! Ale Feliscimovi se podivné a záhadné věci děli celý život, a tak nebyl ani moc překvapen. Jeho hlavním zájmem teď bylo sledovat proud říčky. Brzy se říčka vlila do řeky, a tak šel podél řeky. Asi po hodině chůze narazil na vodopád končící asi 30 stop níže v divoce zpěněné vodě řeky. Nezdolně začal sešplhávat dolů po straně vodopádu, přidržujíc se lián, větví nebo čehokoli v dosahu. Za pár minut byl dole. A potom pokračoval dál, až po několika hodinách došel k oceánu. Když to zjistil, Feliscimo byl zděšen, že dosáhl konce konce cesty aniž by cokoliv našel. Řeka se vlévala do oceánu. V dohledu nebyl ani náznak ostrova nebo kousku pevniny. Zamyšleně se zažal ptát sám sebe: "Šel jsem po proudu. Co teď? Kudy se mám dát? Kam bych se měl dívat. Co bych měl dělat?" Stále v zamyšlení nad rozhodnutím, Feliscimo bezmýšlenkovitě sebral kámen a hodil ho do vody do místam kde se řeka vlévala do oceánu. Kámen třikrát poskočil a zmizel. "Zajímavé," pomyslel si Feliscimo, "ten kámen měl doletět dál!" Popošel blíž k oceánu a uviděl obrovský balvan vyčnívající z vody. A za ním dokonce ještě větší. Popošel výš, aby lépe viděl a zjistil, že ty dva balvany jsou ve skutečnosti část podvodní jeskyně, na jejíž druhé straně byl malý ostrov obklopený hromadami velkých balvanů. Feliscimo se podíval na ostrov a řekl si: " To musí být to, co hledám! Musím se na ten ostrov dostat!" Naneštěstí pro Feliscima, jediná cesta vedla podvodní jeskyní. S lehkým znepokojením se Feliscimo přiblížil k obrovským balvanům, které jeskyni strážily. A jak se nořil do vody, uviděl neco, při čem mu ztuhla krev v žilách. Před ním plaval žralok zvící 10 stop. A za chvíli uviděl dalšího velkého žraloka. Už takhle to byl náročný úkol i pro dobrého plavce, plavat pod vodou celou jeskyní bez nádechu, ale zkoušet něco takového ve vodě zamořené žraloky, to by byla sebevražda. Přesto se však Feliscimo rozhodl dokončit cestu. Vytáhl svou dagu, a s ostřím mířícím dolů, přichystal se k ponoření do hluboké zpěněné vody. Mohutně se nadechl a potopil se přímo před obrovským žralokem a bodal a sekal kolem sebe. Okamžitě bylo všude kolem spousta krve a napadený žralok se divoce otočil a hleděl se dostat pryč od Dizona. Feliscimo nechal kořist uprchnout a ponořil se hlouběji, kde napadl dalšího žraloka. Plaval skrz jeskyni a cestou zabíjel žraloky. Voda se vařila umírajícími nebo zraněnými žraloky. To umožnilo Feliscimovi bezpečně proplout jeskyní. Plaval ze všech sil, aby se dostal na druhou stranu, než mu dojde dech. Konečně doplaval na konec a zamířil k hladině. Bitva se žraloky a nedostatek kyslíku téměř vysál všechny jeho síly. Z posledních sil rozrazil hladinu a lapal po dechu. V tu chvíli ho síly opustily a on ztratil vědomí dřív, než dosáhl malého ostrova.

Když se Feliscimo probral, zjistil, že leží na lůžku z banánových listů. "Co se stalo?", ptal se sám sebe. A jako na zavolanou objevil se před ním stařec s dlouhými šedivými vlasy a vousem. "Ty jsi buď velmi odvážný mladík, nebo velmi hloupý mladík! Co jsi čekal, že najdeš na druhé straně jeskyně, zlato?", zeptal se ho starý poustevník. "Ne!", odpověděl Feliscimo, "doufal jsem že tady najdu větší poklad. Poustevníka s velikými znalostmi a uměním boje. Přál bych si zasvětit svůj život studiu u takového člověka. Jsi snad ty ten člověk? Je moje hledání bojových znalostí konečně u konce?" A poustevník odpověděl: "Mládenče, tvoje cesta právě začala!"

Slepá princezna Moroů

Po několika měsících intenzívního výcviku u starého poustevníka se Feliscimo vrátil do hor Cebu. Jeho návrat domů však měl krátké trvání. Doslech se totiž o slepé morojské princezně Josephině z kmene Pulahana z Gandary na Samaru, která se vypracovala na vynikající Eskrimadorku. Zvěsti hovořili o tom, že navzdoru svému handicapu, nebyla princezna nikdy zraněna, a dokonce, že se jí Eskrimadoři, kteří měli tu smůlu a bojovali s ní, ani nedokázali dotknout. Feliscimo, nezlomný ve svém rozhodnutí s princeznou se setkat, se vydal na cestu do její vesnice.

Zamířil skrz horskou džungli vědom si nebezpečí, kterému bude muset čelit. Princezna a její lidé byl divoký kmen, který se nerozpakoval zabíjet nezvané hosty. Nešťastné duše, které se potloukali kolem morojské vesnice obvykle nalezli smrt - jejich těla byla prošpikována otrávenými šipkami. Jejich hlavy bylo možno nalézt na okolních stromech, nebo visících liánách. Nedbaje zmiňovaného rizika, Dizon byl odhodlán princeznu najít.

Když se Feliscimo přiblížil k vesnici, rychle si uvědomil vážné nebezpečí, ve kterém se nalézal. Před ním ležely lidské kosti poházené všude kolem na zemi. " Byli snad také tak hloupí a hledali slepou princeznu Moroů?", ptal se sám sebe. Než se stačil byť jen zamyslet nad odpovědí, najednou uslyšel hluk přicházející z temnot džungle.

Nejdřív si myslel, že by to mohl být leopard nebo tygr, ale zvuk byl příliš tichý na takové zvíře. V okamžení si uvědomil, že byl vystopován lovci lidí, pravděpodobně těmi samými, kteří zabili ty, jejichž kosti leží před ním. Feliscimo se ukryl za nejtlustší strom co našel a čekal na smrtící boj. Bez varování uslyšel svištění šípu přilétajícího zezadu z džungle. Instinktivně odrazil šíp uprostřed letu svým ratanem. Osamělý šíp signalizoval začátek boje. Mnoho šípů začalo kolem něj padat a následovaly je otrávené šipky. Uhýbal sem a tam za strom a bleskově se kryl ratanovou tyčí a jen tak se mu dařilo uniknout zásahu. Když lovci viděli, že Dizona svými střelami nezasáhnou, přiblížili se k němu s ratanovými a ostrými zbraněmi a chystali se na boj muže proti muži. Nejdříve napadali Feliscima jednotlivě. pak dva, tři a čtyři najednou.

Ale Dizon byl rychlý a hbitý, takže jediné, co útočnící zasahovali, byl vzduch než byli sami zlikvidováni jeho svištící tyčí smrti. Vše, co ho starý poustevník naučil, nyní přišlo ke slovu. Přesnost, rovnováha, plynulé útočné pohyby vycházející z boků a rychlost divoké kočky. Zanedloho vyřídil téměř všechny nepřátele. S úzkostí a respektem k cizinci zázračně ovládajícímu ratanovou tyč zbývající útočnící rychle vyklidili pole a stáhli se do své vesnice, kde informovali svou slepou princeznu o neuvěřitelné bitvě.

Princezna si vyprávění vyslechla a nařídila bojovníkům, aby cizince přivedli do vesnice. Po rozhovoru s Feliscimem si princezna uvědomila, že je to moudrý a nadaný muž, a rozhodla se naučit ho umění "nevidomého" boje, dovednosti, kterou nenaučila dosud nikoho. Trénování "nevidomého" boje probíhalo v noci v nejhlubších jeskyních s jen malými přestávkami mezi jednotlivými lekcemi. Měsíc po měsíci cvičení nebralo konce. Při cvičení Feliscimo objevil a učil se o takových úhlech útoku, jaké nikdy předtím neviděl. Brzy si vyvinul schopnost vycítit pohyb v naprosté temnotě. A nakonec se dostal do bodu, kdy byl schopen vycítit směr protivníkova útoku a blokovat všechny údery jen několik palců od svého těla. Feliscimu vskutku zdokonalil umění "nevidomého" boje a se znalostí boje DeCuerdas, kterou dostal od starého poustevníka byl brzy znám jako "Disamalang", což značí "Ten, kterého se nelze dotknout".

Dizonův styl se zde nazývá DeCuerdas, ale podle Dizonova studenta Angela Cabalese, sám Dizon jej prostě nazýval Eskrima. V současnosti je tento styl znám pod názvem Serrada Eskrima.